„The Raven Ride“ je už třetím albem od EMPIRE, a tak tento text berte také trochu jako zpytování našeho svědomí, že zde dosud jméno této kapely nezaznělo. Než se však budu pokoušet o seznámení s EMPIRE, bude nejlepší, když se podíváte na jména hudebníků. Pak už asi bude pro mnohé další text zbytečný, neboť přibližný obrázek o obsahu kotouče již budou mít. EMPIRE se zrodil především v hlavě kytaristy Rolfa Munkese, který je znám ještě z německé „true heavy“ metalové kapely MAJESTY (někde na Metalopoli recenzi na tuto kopírku MANOWAR najdete). Ovšem v případě EMPIRE se dal dohromady s výbornými, ostřílenými hudebníky. Na všech albech se na tvorbě hudby podílel Neil Murray (WHITE SNAKE, BLACK SABBATH) a na prvních dvou albech na klávesy asistoval Don Airey (BLACK SABBATH, RAINBOW, OZZY OSBOURNE /vzpomeňte intro k Mr Crowley/, v současnosti u DEEP PURPLE), na „The Raven Ride“ se kláves ujal rovněž Rolf Munkes. Za bubny sedí Andre Hilgers (AXXIS, SILENT FORCE). A Tony Martin na postu zpěváka je asi největším lákadlem celého alba. U EMPIRE je sice až od druhého alba, ale s Murrayem hrál už u SABBATů, před pár lety se opět sešli v projektu RONDINELLI (album „Our Cross Our Sins“). Tonyho Martina společně s Donem Aireym bylo možno slyšet i v projektu THE CAGE (1998). Martin sám o sobě je v posledních letech velmi aktivní, byť třeba jeho poslední deska „Scream“ se až tolik nevydařila.

Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Ovšem v případě EMPIRE, či dalších počinů Tonyho Martina a Neile Murraye, se snad ani nic jiného než kvalitní hard rock neočekává. Na jednu stranu je album opravdu našlápnuté, hutné a kdo má rád starý dobrý hard rock, si přijde na své. Střední tempo, těžké riffy, silné melodie a především brilantní vokál Tonyho Martina, to je dnešní tvář EMPIRE. Už titulní „The Raven Ride“ je opravdu povedená věc. Album podobně jako případě projektu RONDINELLI nejvíce připomíná sabbatovká období „The Headless Cross“/„Cross Purposes“, navíc závěrečná „The Devil Speaks, The Sinner Cries“ je perfektní rocková balada, která jako by „The Headless Cross“ z tracklistu vypadla. Na druhou stranu by se albu dala vytknout ta samá slabina, jakou v případě „Scream“ zmiňoval už Louža, a sice že je až příliš retrospektivní. Jestli byl Munkes starými pardály až příliš ovlivněn, nebo jejich tvorbu až nezdravě obdivuje nevím, ale jeho mladá krev na albu příliš citelná není.

Uvidíme v jakém projektu a v jaké kombinaci se tito pánové příště sejdou, ale určitě si jejich počin opět rád poslechnu. „The Raven Ride“ je beze sporu skvělá deska, možná jedna z nejlepších hard rockových desek z poslední dekády ozdobených vokálem Tonyho Martina. Máte-li rádi tento styl, „The Raven Ride“ se vám bude určitě líbit.